Knulp

Kniha o tulákovi Knulpovi, napsaná vynikajícím vypravěčem Hermannem Hessem, jehož jedinečný styl podle mě nemá obdoby.

Život Knulpa oslovuje tu část našich duší, která touží po svobodě a divokosti. Naopak rozum dost často kroutí hlavou, že takhle to prostě nejde. A možná právě proto, možná právě kvůli tomuhle rozporu zanechává kniha ve čtenářovi tak silný pocit.

Nicméně i když si myslím, že kniha je opravdu skvělá, tak jinému dílu od stejného autora nedosahuje ani po obálku. Pokud jste ještě stále nečetli Siddhárthu, tak... no doporučuji, je to jedna z mých nejzamilovanějších knih, kterou jsem četla už nejméně pětkrát. :-)

!Pozor tento článek cituje z knihy a tudíž obsahuje spoilery!

Tak tohle je Knulp

"Ten se vlastně má," pomyslel si mistr s trochou závisti. A jak se vracel ke svým jámám, přemítal o tomhle příteli a podivínovi, co od života nepožaduje nic, než aby se mohl dívat, a nevěděl, má-li to nazvat neskromností nebo nenáročností. Kdo pracuje a probíjí se kupředu, ten to v lecčems má lepší, jenže nemůže mít tak jemné, pěkné ruce a chodit si tak zlehka a pružně. Ne, Knulp má pravdu, když si prostě dělá, co se mu hodí, a jen málokdo to dovede jako on, každého osloví, jako by byl nějaké dítě, a získá si ho, se všemi děvčaty a paničkami vede hezounké řeči a každý den je pro něho jako svátek. Člověk ho musí nechat takového, jaký je, a když se mu vede zle a potřebuje přístřeší, je to požitek a čest ho k sobě vzít, člověk musí za to skoro ještě být vděčný, vždyť on celý dům rozveselí a rozjasní. 

Citace z knihy (str. 43 a 45)

Výklad Bible

"(...) Jenže koukni, krejčí, ty toho po bibli chceš moc. To, co je pravda, a jak to vlastně v životě chodí, na to musí každý přijít sám, to se nedá naučit ze žádné knihy, myslím si já. Bible je stará a dřív se leccos ještě nevědělo, co známe a víme dnes; zato je v ní ale tolik pěkných a řádných věcí a taky hodně pravdy. Víš, místy mi úplně připadala jako krásná obrázková knížka. (...)" 

Citace z knihy (str. 51 a 53)

Knulp a děti

"(...) A potom, na děti buď hodný a raduj se s nimi, a polovička hladu i žízně bude pryč. (...)"

Citace z knihy (str. 53)

Krása pomíjivosti

"(...) Kdyby něco krásného přetrvávalo navěky, to by mě určitě těšilo, ale díval bych se pak na to chladněji a myslel si: tohle ještě uvidíš, nemusí to být zrovna dnes. Ale naopak to, co pomíjí a nemá trvání, na to se dívám nejenom s radostí, ale i trochu lítostivě."

Citace z knihy (str. 97)

O duši

Knupl řekl: "Každý člověk má duši, ale nemůže ji spojit s žádnou jinou. Dva lidé se mohou sejít, mluvit spolu a být si blízcí. Ale jejich duše jsou jako květiny, každá má kořeny na svém místě a nemůže přejít k druhé, musela by se ze svých kořenů vytrhnout a to právě nemůže. Květiny vysílají vůni a semena, protože by rády k sobě; ale aby se semeno dostalo na správné místo, pro to nemůže květina nic udělat, to je věc větru, a ten vane, kudy chce." 

(...)

"(...) Po otci může dítě podědit nos a oči a dokonce rozum, duši ale ne. Ta je v každém člověku nová."

Citace z knihy (str. 113)

Samota

Radost ze mne vyprchala a naplnily mě hanba a smutek. Kam se teď přítel poděl? Vzdor jeho řečem jsem měl za to, že trochu jeho duši rozumím a že mám na něm podíl. A teď byl pryč, já jsem stál sám a zklamaný, musel jsem víc obviňovat sebe než jeho a sám na sobě pocítit samotu, v níž podle Knulpova názoru žije každý a ve kterou jsem já nikdy tak docela nevěřil. Byla trpká, nejen onoho prvního dne, a ačkoli do ní už leckdy proniklo světlo, nadobro jsem se jí od té doby už nikdy nezbavil. 

Citace z knihy (str. 129)

HESSE, Hermann. Knulp: bilingvní vydání = Knulp. Vyd. v bilingvní podobě 1. Praha : Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0114-0.